Blog

O čem přemýšlím, když zrovna nefotografuji, co nového chystám nebo na čem zajímavém jsem nedávno pracoval, co mi dělá v mé fotografické profesi starosti i radosti – prostě o všem, co se děje v mém fotografickém světě, se dočtete v následujících článcích.

Často mívám fotografické sny. Tedy abych byl přesný, nemám na mysli fotografování, odehrávající se ve stínu palem na rozpáleném písku opuštěné zátoky, zakončené milostným románkem s krásnou modelkou. Prostě sny, které vám samovolně vyvstanou ve chvílích, kdy by si hlava měla od práce naopak odpočinout. A nutno přiznat, že mé sny mají zpravidla blíže k hororu, než k romantice v duchu Madisonských mostů. Ve svých nočních můrách buď někde zapomínám brašnu s foťákem (což se bohužel ve skutečnosti už jednou stalo) nebo vcházím do vykradeného ateliéru (takový pokus zde již také byl, ale zloděj si naštěstí vylámal zuby na bezpečnostních dveřích), případně zcela uřícený dorážím na focení v jiný den či hodinu, než bylo dojednáno.

Číst dál...

Chtěla bych se zeptat, zda někdo neumí nebo nezná někoho, kdo by byl schopný odebrat z fotek vodoznak? Samozřejmě za finanční obnos! Fotek je cca. 25 a autor chce za jednu fotku 150 Kč, což mi přijde jako zlodějina a nedoplatila bych se… Děkuji.

Číst dál...

Jak jsem zmínil v předchozím čísle, nemalý podíl na úmorném vysedávání fotografa u počítače má i tvorba nabídek a kalkulací. Pokud se totiž rozhodnete fotografií živit, nic jiného vám nezbývá - o peníze jde od tohoto okamžiku až na prvním místě. Rozdíl mezi amatérem a profesionálem totiž není v kvalitě odvedené práce. Znám spoustu amatérů, jejichž fotografie jsou obdivuhodné, a profesionály, od nichž bych si nenechal nafotit ani vlastní funus. Slovo amatér nepoužívám pejorativně ve smyslu konání bez dostatečné odborné kvalifikace, tedy nedokonale a diletantsky. Za amatéra považuji někoho, kdo se věnuje fotografii ve svém volném čase z „ryzí lásky“, tedy nikoliv za účelem zisku, neboť slovo amatér pochází z francouzštiny a znamená milovník. A tím profesionál bohužel není a být ani nemůže, neboť je okolnostmi nucen žádat za svou práci ony malé barevné papírky s čísly a obrázky velikánů naší historie.

Číst dál...

Nad tím, že fotografie prošla v uplynulých dvaceti letech naprosto zásadní proměnou, není třeba se dnes vůbec pozastavovat. Málokdo si už ale možná uvědomuje, nakolik tyto převratné změny proměnily tuto úžasnou profesy a zasáhly do života samotných fotografů. Sám jsem toho příkladem, protože patřím ke generaci, pro kterou byly poznávacím znamením nažloutlé konečky prstů od máčení ve vývojce. Na to, že ty tam jsou příjemné chvilky, které jsem trávil s ostatními kolegy a doutníčkem v oblíbené kavárně - zatímco diapozitivní film procházel dvouhodinovým vyvolávacím procesem - , si stěžovat nehodlám...

Číst dál...

Nemohu se na ni vynadívat. Veškerá snaha je marná, nedokážu od ní odtrhnout oči. Neubráním se tomu - a vlastně ani nechci! Je krásná! Obdivně zkoumám její linie, které ve mě vyvolávají elektrizující pocit vzrušení. Fantazie začíná pracovat naplno. Co asi skrývají místa, kam mé oko nedohlédne a která mi zůstávají utajena? Probouzí se ve mě mužské pudy. Sám sebe testuji. Mám na ni? Mám to zkusit? Mám dostatek sil, energie i vůle, aby mi dokázala vzdorovat? Provokující a chladná, mistrovské dílo matky přírody …

Číst dál...

…skutečně nemám v oblibě a vlastně si je ani řadu let už nedávám. Letos jsem si ale přeci jenom jedno dal. Každý měsíc napíšu alespoň jeden blog! A bude se zcela pochopitelně – více čí méně - týkat fotografie! Ptáte se proč? No…, protože ji mám rád!

A protože se o ní v poslední době začínám trochu bát. Tedy přesněji řečeno o její úroveň a kvalitu na té nejvyšší úrovni. A podle všeho v tom nejsem sám. Na současnou tristní situaci ve fotoreportérské branži upozornil například v listopadu loňského roku i francouzský deník Liberation tím, že poprvé v historii namísto fotografií publikovat pouze prázdné rámečky a připomněl „důležitost a sílu fotografie v našem chápání světa.“

Číst dál...

Mám dva druhy kolegů a kamarádů. Zatímco jedni jdou rovnou k věci, druzí kolem toho chodí jako kolem horké kaše. V tom mě utvrzují dvakrát, třikrát do měsíce. První skupina se totiž na rozdíl od té druhé dlouho nezdržuje úvodními frázemi a rázem stočí hovor do polohy: „Hele, mám tu takovou a makovou zakázku, kolik by sis za to řek?“ Ať je to tak či onak, pravdou je, že tyto telefonáty v oblibě zrovna nemám. Ne, že bych se rad nepodělil o své zkušenosti a názory ale raději bych od nich očekával pozvání na decánko...

Číst dál...

Zazvonil telefon. Nacvičeným pohybem, který by mi mohl závidět leckterý pistolník z dob Divokého západu, jsem tasil z pouzdra u pasu svůj mobil, abych včas utnul vyzvánění, které mi je zhola protivné. Kolikrát jsem si už říkal, že ho musím změnit, začínám na něj být alergický. Podobně jako na všechny telefonické průzkumy a ankety, které nemají jiný důvod, než ze mě dostat, do které příjmové skupiny patřím, či kterého operátora využívám. I to je důvod, proč jsem se přestal zcela proti pravidlům správného telefonování představovat, a začal se chovat jako naprostý buran. „Prosím,“ úsečně, leč se snahou o příjemný tón, jsem vyzval sluchátko k zahájení konverzace. „Děláte také sexy fotky?“ ozval se ve sluchátku dívčí hlas, který sice neměl daleko k šepotu, nicméně se také nepředstavil. „Co si pod tím představujete?“ pokračoval jsem v konverzaci a zaposlouchal se do dívčiny definice…

Číst dál...

Tak jsem měl dnes po několika letech možnost sledovat Pražský půlmaratón nikoliv jako přímý účastník, ale pouze v televizi. Tedy, ne že bych ho předtím běhal. I když tričko jsem neměl o nic méně propocené než samotní běžci. Ono totiž pořídit kvalitní, obrazově pestrou fotoreportáž z takové akce není žádná sobotní procházka. Společně s několika dalšími kolegy jsme takto sportovali šest víkendů v roce nejen v Praze ale i Olomouci, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem.

Číst dál...

Nedávno mne na zastávce MHD, mezi spoustou pokoutně vylepených nabídek, zaujal jeden inzerát, který lákal na thajské masáže s dovětkem „Pořádáme i fotografické kurzy“. Zvědavost mi pochopitelně nedala a jeden útržek jsem si odtrhnul. Při prohlížení webovek „masérky - fotografky - lektorky“ jsem si uvědomil, jak to má vlastně dnes vědomostí chtivý člověk složité. Nabídek všemožných přednášek, kurzů, workshopů nebo takzvaných dílen, je dnes jako hub po dešti. Jak se v nich má vyznat a podobně jako v lese rozlišit prašivku od té, pro kterou stojí za to se ohnout?

Číst dál...

Aktuální fotokurzy

Dárkové poukazy

Dárkový poukaz na fotografické kurzy

Na fotografické kurzy nebo workshopy z mé nabídky můžete koupit poukaz s celoroční platností jako dárek.

Kontaktujte mne