Jak jsem zmínil v předchozím čísle, nemalý podíl na úmorném vysedávání fotografa u počítače má i tvorba nabídek a kalkulací. Pokud se totiž rozhodnete fotografií živit, nic jiného vám nezbývá - o peníze jde od tohoto okamžiku až na prvním místě. Rozdíl mezi amatérem a profesionálem totiž není v kvalitě odvedené práce. Znám spoustu amatérů, jejichž fotografie jsou obdivuhodné, a profesionály, od nichž bych si nenechal nafotit ani vlastní funus. Slovo amatér nepoužívám pejorativně ve smyslu konání bez dostatečné odborné kvalifikace, tedy nedokonale a diletantsky. Za amatéra považuji někoho, kdo se věnuje fotografii ve svém volném čase z „ryzí lásky“, tedy nikoliv za účelem zisku, neboť slovo amatér pochází z francouzštiny a znamená milovník. A tím profesionál bohužel není a být ani nemůže, neboť je okolnostmi nucen žádat za svou práci ony malé barevné papírky s čísly a obrázky velikánů naší historie.

Profesionál by si tedy měl cenu své práce umět spočítat. Opak je ale pravdou a většina fotografů s tím má mnohem větší problém než s retušováním pupínku na adolescentově tváři. Soudím tak alespoň podle hojného počtu telefonických konzultací kolegů, jež se dají shrnout do jediné věty: „Kolik by jsi si řekl za…?“

Není se ovšem čemu divit, neboť knížek, které vás naučí základům fotografického řemesla, jsou desítky. Žádná vás ale nenaučí si počínat jako správný obchodník a umět ocenit hodnotu svého času a práce.

Cestu do Putimi si snad ještě umí vyčíslit každý. A pokud nikoliv, není těžké na webu nalézt kalkulátor, který vám dle počtu ujetých kilometrů vypočítá výši cestovní náhrady za spotřebované pohonné hmoty a opotřebení vozidla.

Jak ale stanovit svou denní či hodinovou sazbu, z níž budu při tvorbě kalkulací vycházet? S tím už má problém i kdejaký profík - a to se zde záměrně raději vyhnu tématu odměn za šíření a užití fotografií pro reklamní účely a převodu autorských práv. Pokud si začínající profesionální fotograf nenechá vytvořit ekonomickou rozvahu u odborníka a sám těmto věcem příliš nerozumí, může se snadno stát, že se záhy – přestože jeho práce jsou zdařilé a žádané – začne potýkat s finančními problémy. V této částce je totiž obrovská spousta skrytých položek, které „amatéra“ ani nenapadnou. A přitom je nanejvýš důležité na nic nezapomenout. Stejně jako vám v pekárně nedají zadarmo ani rohlík, i na ty nejdrobnější výdaje - například předplatné odborného časopisu nebo workshop - vám sám od sebe nikdo nepřidá byť korunu a musíte si na ně vydělat.

Je třeba vzít v úvahu, že zmiňovaná cesta do Putimi není pouze o spotřebě vašeho vozidla. Do jeho provozu je nutné promítnout i silniční daň, dálniční kupon, parkovné, pojištění motorového vozidla, jeho opravy a údržbu, zimní pneu atd. A samozřejmě i leasing, protože nebude možné jezdit celý život ve stejném voze.

Máte ateliér nebo alespoň kancelář? Pak musíte vzít v potaz nejen nájem, spotřebu elektrické energie, plynu nebo vody ale i náklady na zabezpečení, telefon, připojení k internetu nebo kancelářské potřeby.

A to jsem se vlastně ještě vůbec nedostal k tomu, co fotografa dělá fotografem, tedy nejen k fotografické technice ale i hardwaru, softwaru a jejich údržbě a inovaci. Jejich životnost dnes horko těžko přesáhne čtyři roky a je třeba na tyto investice vytvářet rezervy!

V neposlední řadě tu máme i nároky státu v podobě daní, zdravotního a důchodového pojištění. A to jsem zcela jistě v tuto chvíli ještě na něco zapomněl. Když si dáte všechno pěkně do sloupečku a sečtete, s úžasem zjistíte, že celkové roční provozní náklady, na které si musí profesionální fotograf vydělat, mohou snadno překročit půl milionu.

Tak to bychom měli náklady! A co vaše mzda? Přisaďte si alespoň dalších tři sta tisíc - a to si věru nebudete rozhodně žít na vysoké noze – a dostáváte se k magickému číslu, o kterém to všechno je.

Řekněme tedy, že budete v součtu fotografovat průměrně dva dny v týdnu, tedy něco málo přes sto dní v roce – zbytek je zmiňované vysedávání u počítače nebo příprava na focení. Z toho vychází, že během sta dní je potřeba svým obratem dosáhnout (a ideálně i překročit) onoho magického čísla. Denní sazba na hranici ekonomického přežití se tedy pohybuje mezi sedmi a osmi tisíci za fotografický den.

Nedávno jsem dostal na svou nabídku odpověď, že v klientově rozpočtu není s takto „vysokou“ částkou počítáno a zda bych nemohl slevit. Vážená dámo, to přeci ale není moje chyba, že rozpočet vytvářel amatér (zde naopak správně chápej diletant), který si číslo nejspíše vycucal z prstu! Nebo snad někoho obměkčí, že jsem na nákup svého oblíbeného rumu Zacapa vyrazil pouze s dvousetkorunou, a dá mi na něj slevu?

Cena se dnes stanovuje dohodou, ale je třeba vědět, kam až si může profesionál dovolit zajít. Svým počínáním rozhoduje o své profesní budoucnosti. Držte se svých magických čísel a stanovením ceny si příliš hlavu nelamte, vždy se totiž najde někdo, kdo to udělá levněji…

S úctou Váš Rawdinger