Jsem tu včas, vyvrcholení několikadenních pohřebních slavností ještě nezačalo. Tady se ale nikdy nikam nespěchá. Neodmítám nabídnuté palmové víno balok a můj hostitel mě zasvěcuje do pohřebních rituálů. „Tomate je v životě Torajanů největší událostí. Smrt je pouze zakončením pozemské pouti, která patří k té méně příjemné fázi.

„Znamená to, že Torajané věří v posmrtný život“? ptám se a nepozorovaně se snažím zaměnit kalíšek s vínem za kávu. „Ano, duše pouze opustí tělesnou schránku, ale zdržuje se poblíž těla až do obřadu. Po jeho zdárném průběhu se vypraví do říše duší Puya, kde bude již navždy ušetřena všech útrap pozemského světa. Je ale nezbytně nutné, aby pohřební slavnosti proběhly v souladu s tradicí a byly důstojné sociálnímu původu zemřelého. V opačném případě by duše nikdy Puya nedosáhla a jitřila by atmosféru na zemi!“ s vážnou tváří upozorňuje Sammy. „Přípravám proto Torajané věnují několik měsíců a někdy i roků - a zpravidla se rodina zemřelého finančně zcela vyčerpá. Vždyť pouze cena buvola se pohybuje mezi 300 až 1000 dolary. A ten nejcennější skvrnitý tedong bonga přijde až na patnáct set dolarů. Dnes budu svědkem pouze malého tomate, kdy bude obětováno jen dvanáct zvířat. Ale příslušníci střední třídy musejí zabít několik desítek buvolů. V případě náčelníků a nejvyšší aristokracie se obětovaná zvířata počítají na stovky. Škoda, že tu nemůžete zůstat o pár dní déle,“ s povzdechem dodal můj hostitel a s neskrývaným obdivem pokračoval: „Nedaleko odsud se bude konat pohřeb muže, který to v Jakartě dotáhl až na post vysokého státního úředníka. Tomate bude trvat sedm dní a bude obětováno na tři sta buvolů!“ 

„A kde je po tu dobu nebožtík?“ snažím se zavézt řeč na relativně méně morbidní téma. „Jeho nabalzamované tělo je uloženo v jižní místnosti domu. Příbuzní mu krátí dlouhé chvíle tím, že si s ním chodí povídat. Nezapomínají donést mu každý den jídlo. Nyní je tělo uloženo tamhle na té vysoké věži,“ a ukázal na rudý sarkofág se zlatými a stříbrnými ornamenty, „odkud přihlíží zdejšímu dění,“ dodává s jakousi samozřejmostí Sammy a vrací řeč na své oblíbené téma. „Pohřební slavnosti jsou rozloženy do několika dní. Začíná se buvolími zápasy či jakýmsi kickboxem zvaným sisemba. To by jste koukal, jak se všichni přítomní mohutně baví a povzbuzují, po slzách či zármutku ani památka! Během prvních dvou dnů se sjíždějí hosté. Nikdo z nich neopomene přinést dary, zpravidla palmové víno, cigarety, drůbež či dokonce prasata a buvoly. Hodnota jejich daru je vyjádřením úcty, jaké se u nich nebožtík těšil. Nově příchozí se přidávají ke smutečním hostům a ve stále větším kruh pak po zbytek dne na oslavu života zesnulého tančí a zpívají ma´badong.“ Jeho slova náhle přerušilo vzrušení v řadách přítomných. Skupinka vedle sedících mužů ukončila karetní hru a začala se znovu věnovat dění na dvořišti. Muž v domorodém sarongu, barevné látce kolem pasu, přiváděl statného býka, aby ho za nohu uvázal ke kůlu. Vyvrcholení třetího dne právě začíná. Nadešel okamžik, pro který si rodina po léta mohutné zvíře hýčkala. Dnes musí splnit své poslání a vydat se společně se svým pánem na cestu, aby ho bezpečně dopravil přes veškeré nástrahy do království Puya. Čeká je dlouhá cesta plná různých úskalí, kdy budou muset přebrodit mnoho řek a zdolat stovky hor a údolí.

Na scénu nastoupil další muž. Pomalu přistoupil ke zvířeti  - laská ho levou rukou a něco mu šeptal do ucha. Vzápětí o krok poodstoupil a rychlostí blesku tasil dýku kris, doposud zavěšenou za pasem a jedním máchnutím prořízl zvířeti hrdlo. Všichni přítomní v tu chvíli propukli v hlasitý povyk. Buvol zůstal zcela omráčen, jakoby nechápal. Zatímco ho opouštěla životadárná síla, stál nehybně se zrakem upřeným na svého kata. Po několika vteřinách, které se zdály při pohledu na nebohé zvíře téměř nekonečné, se mu podlomily přední nohy a padl k zemi. Ještě jednou jako by chtěl pozvednou hlavu, zatímco pomocníci se snaží zachytit slábnoucí proud krve do bambusové roury. Prostranství je rázem zalito krví. Opodál stojící buvoli jakoby byli smířeni se svým osudem. Zcela v poklidu přihlíží okolnímu dění a čekají na poslední rozloučení před cestou do království duší.