Jako čerstvý absolvent grafické školy jsem byl hozen do vody a plaval. Bez pocitu, že jsem na profesionální dráhu fotografa připraven.
Co bych dal tehdy za to, někomu při focení asistovat a dívat se mu pod ruce. Býval bych to dělal i zadarmo. Nebo se přihlásit na nějaký workshop. Mohl jsem ušetřit nejen spoustu času ale především peněz, které mě metody pokusů a omylů v následujících letech stály. V té době bohužel podobné příležitosti neexistovaly. Dnes je jich naopak jako stánkařů na náměstích před vánoci.
Pamatuji setkání s asistentem známého německého fotografa Conny J. Wintera. Nevěřícně jsem poslouchal jeho nářky, jak kromě spousty povinností ve stuttgartském studiu musí jezdit pro modelky na letiště a zajišťovat jim na francouzské riviéře během focení veškerý komfort. Našinec si tehdy musel vystačit s odbornými knihami v angličtině, které se daly tu a tam sehnat, a jejichž cena odpovídala mému měsíčnímu příjmu fotoreportéra.
Oborné knihy, časopisy i web jsou bez diskuze zdrojem spousty užitečných informací. Samotná teorie ovšem ke zlepšení nestačí. Fotit, fotit a zase fotit! Čím více, tím lépe. Sám, nebo pod odborným dohledem třeba na kurzu nebo workshopu. Jak ale zvolit ten pravý a podle čeho se rozhodovat, toť otázka…
Kovář nebo tovaryš
Průměrná cena kvalitního kurzu nebo workshopů bývá úměrná zkušenostem lektora a není zanedbatelná. Je to pochopitelné, lektor prodává léty nabyté know-how. Jde o to, zda za tuto částku nabízí odpovídající protislužbu.
Upřímně, nevím, kolik musí mít někdo „nafoceno“, aby se stal dobrým mentorem. Jsem zastáncem staré školy, pro kterou je důležitější, to, co má lektor v hlavě a nikoliv na hlavě - byť by to byl sebevíce cool kulich. Stejně tak co říká, než jak to říká. Skvělé fotky bohužel nevypovídají nic o schopnostech autora učit fotit někoho jiného.
Přiznám se, že i po několika letech praxe mé zkušenosti daleko pokulhávaly za sebevědomím. Sebereflexe hold přichází až s věkem - setkal jsem se s tím, že sotva jedna má studentka dokončila rekvalifikační kurz, již nabízela na internetu vlastní fotografickou učebnici. Sotva mohlo jít o něco více než kompilát studijních materiálu.
Nejrizikovější bývají workshopy s lektorem, který za svou kariéru sotva dokázal otestovat životnost závěrky svého prvního fotoaparátu.
Neuděláte zřejmě chybu, pokud se přihlásíte na workshop prověřený řadou předchozích účastníků a podpořený jejich referencemi. Podezíravější už bych byl naopak v případech, kdy se lektor živí jinou profesí. Pokud uvažujete o profesionální dráze, nedává smysl učit se od někoho, kdo není sám schopen se uživit. I když mne napadá pár výjimek, které potvrzují pravidlo.
Dalším faktorem je motivace lektorů. Nedávno mne zaskočil jeden kamarád, který na otázku, co ho vede k plánování workshopu, odpověděl: „Protože to dělají všichni.“ Motivací by rozhodně nemělo být vlastní píárko a exhibice ega. Výhradně finanční prospěch také není úplně bez rizika.
Snížit náklady si organizátor totiž může například nevyužitím služeb zkušené profesionální vizážistky nebo najmutím nezkušených začínajících modelek formou TFP (time for print). Místo honoráře dostanou fotografie a líčí se samy. Otázkou je, kdo se od koho učí. Honorář zkušené nude modelky je minimálně 2 až 3 tisíce na hodinu. Pro méně zkušené fotografy je ale spolupráce s modelkou, která nabízí jednu pózu za druhou, mnohem jednodušší a investice se vrací ve formě zdařilých fotografií.
Originalita se cení
Jsou fotografové – není třeba jmenovat - kteří si celý život vystačí s jedním oknem nebo oprýskanou zdí. Workshopisté naopak vyhledávají rozmanitost a řada z nich proto objíždí akce různých lektorů. Těm tak nezbývá nic jiného, než přicházet s novými nápady a odlišit se od konkurence. Klienti žádají stále nové inspirace a nové zážitky a originalita se cení. Jsem proto pyšný na to, že pro jeden svůj workshop jsem objevil úchvatné prostředí ještě dříve, než si zde zahrál Tom Holland v nově natáčeném Spider-Manu nebo si ho vyhlédl pro svůj film slavný hongkongský herec a režisér Jackie Chan. Ženské tělo se stroji Kolben a Daněk tvoří neobyčejně inspirativní symbiózu.
Ve svém profesním životě odjakživa věnuji maximum času přípravě a s obhlídkami a přípravou workshopů se to nemá jinak. Na ostrově Isle of Skye jsem společně s kolegou týden hledal nejen ty nejfotogeničtější místa. Bylo důležité studovat a odliv, ideální světlo i čas nutný na dopravu. Nepřijdou mi korektní takzvané expedice „naslepo“. Na to nepotřebuji doprovod a fotit mohu vyrazit sám, aniž bych platil pobyt i lektorovi.
Stejně paradoxní mi přijde pořádání kurzů v učebnách. Každý fotografický ateliér má přece svůj genius loci. A když nic jiného, tak mě to čas od času donutí ve studiu uklidit.
Pokračování příště...
