Chorvatsko má 78 ostrovů s rozlohou větší než 1 km² a pobřeží o celkové délce 1 777 kilometrů…

Jako svatební dar jsme se ženou dostali od mého dlouholetého kamaráda Ivana, kterého jsem poznal během vodácko-filmařské expedice na Aljašce, pobyt u moře v Chorvatsku. A tak jsme více než dvaceti lety dorazili poprvé na jeho potápěčskou základnu. Zamilovat si Pakoštane a jeho okolí nebylo těžké. A protože základna poskytovala i slušnou ubytovací kapacitu, napadlo mě při sklence Pelinkovace se Ivana zeptat, zda by nebylo možné u něj uspořádat fotografický workshop. „Nema problema“ odpověděl ve stylu rodilého Chorvata.

Tak paráda, holky, moře, teplíčko a především únik z hektické poprázdninové Prahy! Budu týden u moře a ještě mi ho někdo zaplatí…

Na pomoc s přípravou prvního ročníku jsem si vzal kamaráda a kolegu Karla Pobřísla, se kterým jsem objížděl okolí od Pakoštane po Zadar, a vybíral vhodné lokality. Vzpomínám i na velice silný zážitek ze stařičké lodi Vrgadinka, když jsme na doporučení místního rodáka Milana vyrazili na nedaleký ostrov Vrgáda. Za pravidelného pobrukování jsme sledovali přibližující se pevninu s kostelíkem na kopci obklopenou blankytnou modří. Odhadem osmdesátiletému snědému muži vedle nás po tvářích začaly stékat slzy. Otočil se směrem k nám a na vysvětlenou dodal: „I was born there and left for the world at sixteen. I live in Chicago and today I'm going there for the first time..“

Setkání s realitou bylo tvrdé. Zpočátku mé plány nevycházely podle představ. První rok se přihlásili pouze čtyři zájemci a následující jsem musel z rodinných důvodů zrušit. Pořádat workshopy s modelkami v zahraničí je lahůdka vpravdě mimořádná. Kdo podobnou akci nikdy nic neorganizoval, nemá ani ponětí o tom kolik času, energie, práce a starostí se za tím skrývá.  Marketing a smlouvy s účastníky tak, aby bylo legislativně vše v pořádku stojí nějaké peníze. Ale to je v podstatě to nejjednodušší. Pak následují schůzky s modelkami a vizážistkami, které jsou klíčové. Dát dohromady tým, který svým chováním a přístupem nepokazí mou celoroční přípravu, je skutečně kumšt a vysoká škola psychologie. A nestydím se přiznat, že právě v lidech jsem se párkrát zmýlil…

Byť se snažím si pobyt u moře také trochu užít, k dovolené to má daleko. Vloni, když jsem vyzvedl modelku Terezii, sotva dosedla do vozu, celá natěšená spustila: „Já se tak těším, už se nemohu dočkat! Taky se tak těšíš?“ „Já se těším, až bude konec a budu tě tu za týden vykládat“ Před odvětil jsem stroze. Její výraz byl dost nechápavý. A tak jsem ji vysvětlit, že až bude po všem, nic se neposere a všichni dorazí spokojení domů, spadne mi ze srdce velký balvan a teprve tehdy nastane ta pravá úleva. Když jsem s tím po desátém ročníku chtěl praštit, řada lidí mi to vymlouvala. "Máš know-how, léta praxe, kontakty, byl bys blbej, kdyby jsi s tím skončil" slyšel jsem ze všech stran. A tak nic nezastírám, stal se z toho byznys... 

Workshop se mi podařilo uskutečnit až napotřetí. Mezi přihlášenými byl tehdy i Bohoušek. A hned se ochotně nabídl, že vezme Volkswagen Transporter a budeme tak moci s modelkami a vizážistkou jet společně. To byla nabídka, na kterou se nedalo říci ne!

Krátká vsuvka. Po druhém ročníku mi volá Ivan a říká: „Představ si, psal mi Martin M. z Náchoda, co jsi ho tu měl vloni na workshopu a ptal se, jestli by bylo možné u mě ubytovat pár lidí. Prý by tu rád udělal fotografický workshop.“ „A co jsi mu napsal?“ „Poslal jsem ho do prdele„ "Tak to jsi kámoš, díky.“

Čas běžel, Bohoušek dál poskytoval "svého" Transportera, hradil nákladu na dopravu a své ubytování a já mu za to na oplátku umožnil na workshopu fotografovat. Talentem neoplýval ale zájem o fotografování dívek a vše co s tím souviselo, se mu nedal rozhodně upřít. S modelkami vycházel velmi dobře, rád se zdržoval v jejich společnosti a galantně a bezostyšně jim vždy dokázal nabídnout pomoc. Naopak řada účastníků ho díky jeho sebestřednosti v lásce příliš neměla, a i proto mu neřekli jinak než Bohoušek - ta zdrobnělina jeho jména vlastně vlastně přišla od nějaké z modelek a už mu to zůstalo.

Takhle to klapalo až do dne (pamatuji si ten den přesně, protože jsem měl narozeniny) kdy na mě z jeho facebookové stránky vyskočila upoutávka na kurz Portrétní fotografie od A do Z. Byl jsem potěšen, že mi dělá z vlastní vůle reklamu. Pak jsem si příspěvek přečetl podrobněji! Nejen, že se jednalo o jim organizovaný stejnojmenný kurz a nikoliv můj, ale na stránce nabízel i focení v Chorvatsku zabalené do názvu Fotodovolená. „To je nebetyčná drzost! To jsem od tebe nečekal…“: ani si přesně nepamatuji, co jsem zvýšeným hlasem tehdejší ráno do telefonu chrlil…    

Odpoledne mi dorazila emailem odpověď a vysvětlení: „Ahoj Kamile, celý den musím myslet na to, co jsi mi ráno říkal. Slovní spojení od A do Z je tak často použité, že mě vůbec nenapadlo, že tak máš pojmenovaný svůj kurz. Neudělal jsem to úmyslně…, vyjádřil si se, že jsem vlastně tvoje konkurence tím, že jsem začal dělat vlastní workshopy. To mě na jednu stranu těší, že mě bereš jako konkurenci s tím co umím a s tím co umíš ty, ale na druhou stranu je to zásadní problém, co se týká další participace na workshopu apod. V pořádání akcí mám dlouholetou zkušenost, v rámci svazu zajišťuju výuku u akreditovaných kurzů a semináře se zahraničními lektory  a nebo je vedu sám. Baví mě práce s lidmi a to je i jeden z důvodů, proč začínám dělat workshopy.“ A přišla i „velkorysá“ nabídka: „V případě, že budeš chtít s workshopem či dopravou apod. pomoci, rád ti pomohu, jak bude v mých silách a jako vždy zdarma, ale pouze v případě že budeš ochoten akceptovat tu skutečnost, že i já mám právo pořádat vlastní kurzy a workshopy a nemám v plánu ti vykrádat nápady či přetahovat lidi.“

No samozřejmě, že má kdokoliv právo pořádat workshopy, o tom žádná! Ale člověk by měl v takovém případě mít především vlastní invenci. Ukrást se totiž dají nejen peníze, identita, ale jak sám paradoxně v emailu zmínil, i nápady a okoukané know how...

Předloni jsem Bohouška zahledl se svými klienty a modelkami v Zadaru u mořských varhan. Byla to vlastně velká náhoda. Každoročně tam fotíme ve čtvrtek v podvečer, ale protože jsem protentokrát chtěl vyjít vstříc účastníkovi, který musel odjet z workshopu dříve, přesunul jsem fashion focení v Zadaru mimořádně na středu. A 

Před pár dny na mě na Facebooku opět vyskočila fotografie z Bohouškovi loňské akce v Chorvatsku. Hádejte odkud? Nepletete se, byla z Vrgady. I v budoucnu na mě asi budou vyskakovat jeho fotky z promenády v Zadaru či zmiňovaného ostrova, míst o kterých by bez účasti na mém workshopu neměl ani potuchy. Nad tím vším jsem mávnul rukou. Jak to komentoval kolega Standa Petera: „Orel much nelapá.“

Proč mi tedy stojí za to trávit čas nad klávesnicí? Do kolen mě totiž úplně dostalo, když jsem se od obchodního zástupce firmy Fomei dozvěděl, že Workshop glamour a akt na Jadranu, byl původně Bohouškův projekt a já mu ho dle jeho slov ukradl. Zalapal jsem po dechu a nevysoukal ze sebe přesvědčivější reakci, než: „Ale to není pravda, Ivan je můj kamarád…“

Lžím a lhářům se v životě za žádných okolností nesmí ustupovat a naopak lháře a podvodníka ze sebe dělat nenechám! A tak vše uvádím na pravou míru...

Nad tím, že někdo nemá vlastní invenci a objíždí se svými klienty stejné lokality, mě přesto zůstává rozum stát. Chorvatsko má přece 78 ostrovů s rozlohou větší než 1 km² a pobřeží o celkové délce 1 777 kilometrů…