Tak jsem měl dnes po několika letech možnost sledovat Pražský půlmaratón nikoliv jako přímý účastník, ale pouze v televizi. Tedy, ne že bych ho předtím běhal. I když tričko jsem neměl o nic méně propocené než samotní běžci. Ono totiž pořídit kvalitní, obrazově pestrou fotoreportáž z takové akce není žádná sobotní procházka. Společně s několika dalšími kolegy jsme takto sportovali šest víkendů v roce nejen v Praze ale i Olomouci, Českých Budějovicích a Ústí nad Labem.
A co, že se to stalo, že už takto „nesportuji“? Nad tím jsem si lámal hlavu, zatímco Zersenay Tadese a tisíce dalších běžců sváděli boj nejen sami se sebou ale i s rozmary jara. Nebyl jsem sice přímým účastníkem jednání našeho „předáka“ Martina Sidorjaka s prezidentem pořádající společnosti Praque International Marathon (PIM) panem Carlem Capalbem a mám tedy pouze zprostředkované informace. Jeho prostřednictvím nám nicméně bylo stručně a jasně sděleno, že jsme přeplácení, a že buď půjdeme s cenou o 40% dolu nebo tam mají nabídku od někoho jiného. Jen tak na okraj, když tu právě Carlo Capalbo uváděl v život myšlenku vytvořit tradiční městský maraton podobný těm, které se běhají v New Yorku, Berlíně či v Londýně, za stejnou práci tehdy dostával fotograf 12 tisíc, tedy o 50% více než naše parta. Dobří matematici si teď mohou snadno spočítat, kolik že byl náš "přeplácený" honorář … :-).
Usilovně jsem přemýšlel, jaké jsou pravé důvody takového jednání. V kvalitě práce to rozhodně nebylo, za to bych dal obě ruce do ohně. Jednak považuji Martina za nejlepšího sporťáka u nás - neplést si se sporťákem v podání pánů Genzera a Suchánka, tady hovořím o člověku, který se specializuje na sportovní fotografii. A dovolím si tvrdit, že práce nás ostatních za ním tolik nepokulhávala. Důkazem jsou naše fotografie použité na citylightech, billboardech a v mnoha brožurách i časopisech.
Že by tedy zaúřadovala hospodářská krize? Jak se společnost sama ráda chlubí, její závody jsou sponzorovány jedněmi z nejvýznamnějších firem v České republice, společnostmi Volkswagen, Adidas, Hervis a Mattoni. Žádný z těchto partnerů ji ani pro letošní rok ale neopustil. Kromě toho PIM letos zvedla na dnešní akci limit maximálního počtu běžců z jedenácti na dvanáct tisíc, což při základním startovném 1300 Kč za osobu činí nárůst o jeden milión tři sta tisíc korun. A to už dva měsíce před závodem byla kapacita startovních čísel vyčerpána. Určitě bych slyšel z úst managementu otřepané zaklínadlo, že náklady neustále rostou. Ale to mi nikdo nemusí povídat, sám to jako fotograf - živnostník pociťuji ze všech stran. Proto by bylo spíše logické, kdybychom i my požadovali zvýšení našeho honoráře – což jsme po zralé úvaze ovšem neudělali. Podle všeho tedy rozhodně nejde o firmu v nouzi ani o vliv hospodářské recese. I když, co je to vlastně ta hospodářská krize?
A pak jsem si vzpomněl na krásný citát, který jsem před časem četl v Reflexu: „To, čemu jsme zvyklí říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi. Hrozím se důsledku toho omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující“. A víte, kdo to řekl? Tomáš Baťa v roce 1932. Že by tedy mravní bída v česko-italském podání? Bohužel nejsou asi jediná společnost, jejichž odvětví krize nezasáhla a které zneužívají momentální situace k navýšení svých zisků. Takovým jednáním společnost PIM světového věhlasu těžko dobude a spíše než New Yorku, Berlínu či Londýnu se bude přibližovat zemím třetího světa. Dnešní svět je totiž hrozně malý a díky internetu a sociálním sítím není vůbec složité se kontaktovat například s kolegy z "dalekého" New Yorku.
Tak jsem měl dnes po několika letech možnost sledovat Pražský půlmaratón pouze v televizi. Děkuji za tu možnost, měl jsem čas se trochu zamyslet.
PS ze 13.5. 2013: Mladá fronta DNES z 11. května 2013 přinesla v předvečer 19. ročníku mezinárodního maratonu rozhovor s šéfem společnosti Prague International Marathon panem Carlem Capalbem s titulkem. "MARATONU KRIZE SVĚDČÍ, BĚHÁ VÍCE LIDÍ". A co odpovídá Carlo Capalbo na otázku: "Na vás nemá dopad ekonomická krize? Vždyť firmy šetří právě na výdajích na propagaci, ne?" Sportovně pro nás paradoxně velká krize znamená nárůst. Protože kde je krize, nemohou si lidé dovolit toho tolik koupit a mají problémy, mají stres. Takže běhají víc a víc. Čím větší krize, tím více lidí běhá. A opačně. Pokud jde o náš byznys, tak struktura finančních příjmů se za ty roky změnila. Dříve dělaly sponzorské dary osmdesát procent našeho obratu, teď už činí jen šedesát procent. Zvýšily se totiž přijmy z poplatků za účast v běhu, tvoří pětatřicet procent. Nejlevnější jsou za 450, nejdražší za 1 800 korun. Vyprodáno máme půl roku dopředu.
Děkuji pane Capalbo, že jste mi pomohl najít odpověď na otázku, skrytou v titulku tohoto blogu! AŤ ŽIJE KRIZE, AŤ ŽIJE MORÁLNÍ BÍDA!
