Na přelomu ledna a února mi zazvonil telefon. Příjemný ženský hlas se zeptal, zda v rámci Workshopu sportovní fotografie fotíme také volejbal. Přiznávám, že mě dotaz poněkud zaskočil, protože to není sportovní disciplína, která by se těšila všeobecnému zájmu a z toho důvodu se nám ji s Martinem ani nevyplatí v našem ročním plánu nabízet...

Dopředu jsem tušil, že nikdo další se s pravděpodobností hraničící s jistotou už na tento workshop nepřihlásí. Ale brouk v hlavě se právě líhnul a nová výzva s ním! Disciplína vyloženě na přání? Ve finále proč ne! „Ano,“ odpověděl jsem sebevědomě.

Velká obálka s voucherem v tvrdých deskách se vydala druhý den na cestu do Břeclavi. Zda udělal manželovi dárek radost nebo vyvolal zděšení, že bude muset cestovat přes půl republiky, to nevím, u toho jsem nebyl. Každopádně se o svá práva emailem přihlásil a po vzájemné dohodě jsme vybrali termín, resp. zápas o postup do semifinále extraligy mezi VK Lvi Praha a Volejbal Brno.

V březnovém pozdním odpoledni jsme s Martinem – vzali jsme sebou i dvouhodinový předstih - vyrazili k UNIP Aréně v Libni. U haly stál chlap jako hora, kterému jsme sahali tak po ramena a hlasem vyzařujícím klid a pohodu se představil: „Ahoj, já jsem Vlastík“.

Před samotným utkáním jsme dali jako tradičně workshopový briefing a sedli si do nedaleké kavárny, kde nehrozilo, že nás bude druhý den z komunikace s Vlastíkem bolet za krkem. U kávičky se brzo ukázalo, že Vlastík Fabikovič je nejen velký sympaťák ale především bývalý dlouholetý extraligový hráč a tomuto sportu velmi dobře rozumí. A teď by ho rád i úspěšně fotil...

A tak jsme se do něj oba pustili a hustili, co se do něj vešlo. Probrali jsme vše od vhodného nastavení foťáku až po finální editaci a přidali pár tipů a rad aby vše stačil vstřebat ještě před prvním hvizdem. Byli jsme upřimní a rovnou mu ke kávě nalili čistého vína: „Se sonkou Alpha 6600 a objektivy, které máš k dispozici, velkou díru do světa volejbalových snímků neuděláš.“ Málo platné, sportovní fotografie klade na techniku mnohem větší nároky než například portrét nebo svatby. To se koneckonců následně potvrdilo, buffer v raw formát nestíhal ukládat a bylo nutné fotit pouze do jpg. I citlivost snímače byl na svém limitu - světlo v hale bylo jaké bylo a nezbývalo než exponovat při vysokém ISO v podstatě na „plnou díru“. Volejbal je rychlá hra a aby místo míče na snímku nebyla pouze barevná čmouha, je potřeba exponovat v případě mužského volejbalu 1/800 až 1/1000 sec, u žen je to o chlup méně...

Pan David Nejedlý, PR manažer Lvů Praha už nás očekával a mohli jsme se pustit do práce. Zatímco hráči střídali vejpal, bagr, šavli, cihlu, šoust a sklepku, my jsme střídali místa a hledali ten správný úhel záběru, odkud je akce dobře čitelná, kde neruší chaotické pozadí a hře i hráčům to „sluší.“ Čas letěl stejnou rychlostí jako míč argentinského smečaře Lukase Condeho, dvě hodiny utekly jako voda.

Když se vrátím na samý začátek - instinkt nezklamal a pravděpodobnost se naplnila, už se nikdo další nepřihlásil. Vydělali jsme tak na ten pendrek. Kdo umí počítat, odečte si od ceny workshopu daň z přidané hodnoty a rozdělí zbytek na dvě hromádky, dojde snadno k částce před zdaněním. Když by se to rozpočítalo na hodinou mzdu, ani radši už nepočítat, zedník si vydělá více. Ale vůbec nás to netrápilo, za příjemný večer a setkání se zajímavým člověkem nám to oběma rozhodně stálo. A to jsme ještě netušili, že po pár dnech přišla odměna z nejsladších, pomyslná třešnička na dortu…

"Sportovní workshop násobně předčil jakákoli má předchozí očekávání. To, že se mě jako čistého amatéra ujali dva známí profesionálové, Kamil a Martin, mi vyrazilo dech hned na začátku. O to víc jsem byl překvapen kamarádskou a uvolněnou atmosférou v průběhu celé akce, kde nechyběli fórky a srandičky. Velmi přínosné bylo i to, že každý z nich má ke sportovnímu focení jiný přístup. Diskuze nad mou dosavadní tvorbou i společné focení mi přineslo spoustu inspirace a brouků do hlavy co budu muset v brzké době vylepšit. Po tomto workshopu se již na jakékoli fotky budu dívat úplně jinak. Tuto zkušenost nelze nahradit žádnou knížkou ani Youtube videem, proto to všem můžu jen doporučit bez ohledu, jestli jste amatéři nebo pokročilí."

Děkujeme moc Vlastíku za krásnou recenzi a až budeme mít cestu do Břeclavi, určitě se rádi zastavíme...

A abych nezapomněl - ve čtyřsetové bitvě nakonec zvítězili Lvi Praha.

Dobré světlo vám přeji.