Yogyakarta - hlavní město batiky. „Má to kalich květiny, zobák dravého ptáka, pět nohou a zanechává to za sebou na bílém poli krvavé stopy. Co je to?“ Člověk, který navštívil metropoli centrální Jávy Yogyakartu, vám na tuto hádanku bez váhání odpoví. Je to cantik, nástroj velikosti plnicího pera, zdánlivě nahrazující malířský štětec. Pět nohou jsou prsty, které ho vedou. A onu „krvavou“ stopu zanechává na bavlněné či hedvábné látce tekutý vosk, vytékající z úzkého hrdla kovového kalíšku.

Batika není pouhé malování na bavlněnou či hedvábnou látku, nýbrž propracovaná barvířská technologie s mnohasetletou tradicí. V dobách, kdy se evropská šlechta honosila zlatem protkanými brokátovými či mušelínovými plášti, oděli se javánští sultáni do batikovaných kabátců, turbanů či suknic zvaných sarong. Tu nosil na Jávě ale i obyčejný venkovan. Jeho batika však zdaleka nebyla tak dekorativní. Ta je zde totiž po staletí současně i symbolem společenského postavení a životní úrovně. Znalci místních poměrů podle motivů na batikované košili snadno rozpoznají vysokého státního úředníka od pouhého obchodníka. I dnes chodí Javánští muži do míst, kde u nás předepisuje společenská etika sako a vázanku, v batikovaných košilích.

• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!
• Click to open image! Click to open image!

V dnešní době se nanáší vosk na látku i pomocí kovových matric s komerčně nejúspěšnějšími vzory. To je sice mnohem rychlejší ale tato batika nemá výraznější umělecké ambice. Nejpropracovanější a samozřejmě nejobtížnější disciplínou batikování jsou díla vznikající ručně. Práce je to velice zdlouhavá a postupuje velmi pomalu. Nejdříve se dokonale vypraná, vymáchaná a olejem napuštěná látka uhladí a zjemní. Poté se nakreslí tužkou na látku vzor. Motivy se předávají po generace a nevyčerpatelnou inspirací je pro mistry batiku divukrásná okolní příroda, zejména motýli, květiny a ptáci. Pak přichází na řadu zmiňovaný cantik. Do kalíšku se nabere rozehřátý vosk a kontury těchto vzorů se jim z obou stran překryjí. Posléze se i jednotlivé prvky, které budou mít jinou barvu než základní, musí z obou stran zatřít tekutým voskem. Takto částečně z obou stran silnou vrstvou vosku překrytá látka se obarví první barvou. Po důkladném zaschnutí se látka vyvářkou zbaví vosku. Obarvená místa se překryjí z obou stran silnou vrstvou vosku a zbytek látky se obarví základní barvou. Zakrýt lze kromě již obarvených ornamentů i další motivy na takto vzniklých bílých místech. Proces se opakuje tolikrát, kolik barev bude mít hotová batika. Cena takové batiky velikosti běžného ubrusu, jejíž výroba může zabrat nezřídka více než šest měsíců, se a na trhu pohybuje okolo 700 USD.