Chtěla bych se zeptat, zda někdo neumí nebo nezná někoho, kdo by byl schopný odebrat z fotek vodoznak? Samozřejmě za finanční obnos! Fotek je cca. 25 a autor chce za jednu fotku 150 Kč, což mi přijde jako zlodějina a nedoplatila bych se… Děkuji.

Tento autentický příspěvek z facebooku je dokladem toho, nakolik aktuální je potřeba fotografů chránit svou práci před možným zneužitím. Internet nám sice umožňuje publikovat fotografie jako nikdy v minulosti, současně je ale vystavuje nebývalému riziku zcizení. Podle společnosti PicScout, zabývající se sledováním a identifikací snímků, dochází v 85% případů ke zneužití fotografií, včetně snahy o odstranění vodoznaku až po porušení sjednané licence - tedy kupříkladu práv na jejich užití výhradně v tisku a následném použití na i webu.

Nejde mi do hlavy. Květinářce ty nejkrásnější květiny, které má před prodejnou na ulici, nikdo bez zaplacení neodnese. Nejspíše je to tím, že její zboží je přeci jenom na rozdíl od všeho, co se nachází na internetu, alespoň trochu na očích. I uzavírání obchodu dnes probíhá úplně jinak, než tomu bylo kdysi. Zatímco tehdy byl do vyvolání filmu latentní pouze exponovaný obraz, dnes se stále více stává latentním samotný klient - s řadou klientů jsem dojednal podmínky a prodej svých snímků, aniž bych je kdy spatřil. Pravda, jedná-li se o příjemnou telefonickou nebo emailovou komunikaci se slečnou, můžete své fantazii popustit uzdu. Nicméně ať se jedná o hezkou slečnu či ošklivého pána, příležitost dělá zloděje a my se musíme smířit s tím, že se na internetu krade.

A vlastně zcela zbytečně. Ochrana našich snímků je výrazně jednodušší, než tomu kdy bývalo. Pravdou sice je, že autorská práva navržená v dobách „predigitálních“ nedrží krok s překotnými změnami a nedokážou odstrašit jejich porušovatele. Mnohem větší škodu ovšem páchá fotograf, který přivírá nad jejich nedodržováním oči a utěšuje se tím, že internetový marketingový potenciál ho zviditelní a jeho benevolence se mu vrátí. Přátele, větší šanci na „výhru“ máte, když si koupíte los!

Je mýtus, že internet pomůže nastartovat kariéru. Takový přístup pouze nahlodává trh s fotografií, a pokud začínající fotograf vůbec kdy dostane šanci, pak to bude za zcela jiných – a pro něj nikoliv lepších podmínek – než dnes. Nic neškodí prestiži současné fotografie více než rezignace fotografů na autorská práva a ochranu. Je-li totiž něco zadarmo, nemá to v očích ostatních lidí žádnou hodnotu a nepovažují si toho!

Otázkou stavovské cti každého profesionální fotografa, jenž si svých snímků váží, by měla být ochrana jeho práce. Tedy nedávat z ruky digitálně nepodepsané fotografie, neposkytovat je bez předem sjednaných podmínek, případně jejich zneužití i řešit.

To lze udělat dvěma způsoby. První metoda "znehodnotí" fotografii vytvořením vlastní poloprůhledné značky a její vložení do snímku s největší pravděpodobností znemožní další užití, neboť její retuš by byla příliš složitá. Vkládání značky lze posléze provádět pomocí klávesové zkratky víceméně automaticky. Tento způsob bohužel nelze použít k ochraně dat, které fotograf dává klientovi k dispozici.

Druhá metoda, tedy vložení okem nepostřehnutelného digitálního kódu pomocí pluginu resp. filtru, je ještě snadnější a časově méně náročná. Tento vodoznak s informacemi o copyrightu zůstane uchován nejen po úpravách v grafickém editoru včetně převodu formátů. Odolný je i vůči snahám o jeho odstranění a čitelný i po vytištění obrazu a jeho opětovném naskenování.

Takto podepsanou fotografii je schopna zakoupená profi licence pomocí vyhledávacího systému dohledat a autorství prokázat. Jedna či dvě koruny za označený snímek jsou myslím pro profesionála za tuto službu dobře investované prostředky. Vodoznak totiž neslouží pouze jako ochrana před těmi, kteří by váš snímek chtěli použít nelegálně. Vložený digitální podpis napomáhá potenciálním klientům vás identifikovat a umožní jim získat vaše kontaktní údaje. Velice příjemně mě nedávno zaskočilo, když mě oslovil japonský hudební bulletin a požádal o svolení k publikování mého snímku.

Ochrana vaší práce ovšem nekončí pouze tím, že si snímek digitálně podepíšete. Spočívá v každodenním přístupu v jednání s klienty o podmínkách nakládání s vaší prací. Řada z nich mě při vyjednávání podmínek svými svatebními tanečky dokáže i po letech překvapit. Shoda panuje v tom, že v komerční sféře autorovi za fotku odměna náleží. V případě blogů nebo sociálně-společenských webu a tištěných medií jsou už ale názory nejednotné. Problém je jasně definovat slovo „nekomerční.“ Řada blogerů, webů a jiných nejen digitálních platforem žije výhradně z reklamy. Bez aktuálních a působivých fotografií se stránky stávají bezcennými a jejich živnost s nimi stojí a padá. Jde tedy o podnikání komerční, či nikoliv?

Značkujte své fotografie stejně zarputile, jako to dělají psi! Ať lidem s nedobrými úmysly nevoní! Nebudete-li tak činit, může se vám totiž v budoucnu snadno stát, že vaše neoznačené snímky budou považovány takzvaně za osiřelé. A podle návrhu novely autorského zákona, který připravuje české ministerstvo kultury, by s těmito díly mohly soukromé subjekty komerčně nakládat v podstatě dle libosti. Jiný tedy bude moci sklízet to, co jste vy zaseli.

Úvodní komentář mě vlastně potěšil. Zloděj narazil na kolegu, který si svá práva střeží. A tak by to mělo být...

S úctou Váš Rawdinger