Jsem staromilec. Nic s tím nenadělám. Pozná se to snadno. Kupříkladu nevyužívám služeb Deezeru ani Spotyfi. Muziku si k práci pouštím z cédéček. Kdybych byl alespoň malinko IN, převedl bych si všechny do empétrojky, přehrával je z počítače a velká hifi věž by uvolnila místo vysněné vinotéce. Ani to ale nemám v plánu, protože hluboké šrámy na duši, které mi zbyly poté, co jsem se musel vzdát gramofonových desek, se ještě zcela nezahojily. Stále mi chybí.

To byla krása. Považte, už jenom ten obal! Člověk si za cenu muziky domů přinesl i výtvarné dílo! Stačí si prolistovat knihu 1000 Record Covers z nakladatelství Taschen a kdo to nezažil, ten pochopí. Pravda, pár elpíček jsem zachránil a i gramofon v hifi věži také ještě funguje. Onehdá se v ateliéru mladá, sličná vizážistka jala hledat cédečko Justina Biebra. S výrazem amazonského indiána, který poprvé spatřil forestr, přinesla elpíčko s dotazem, jestli je to TO, co si myslí a jestli by si TO nemohla zkusit pustit...

Také stále dávám přednost knihám před čtečkou. Ta je pravda lehčí a skladnější než paperback. Ale má dva zásadní nedostatky. Zkuste přiložit nos do rozevřených stránek knihy a ke čtečce! Zatímco čtečka smrdí plastem, z knihy sálá omamná vůně papíru a tiskařiny. A nejen proto knihy zbožňuji - a je jedno, jestli se jedná o beletrii, literaturu faktů nebo odbornou literaturu. Kniha je prostě kniha. Obrovská koncentrace moudra, poznání, letitých zkušeností i osobních vyznání autorů vyšperkovaná grafickým kumštem. Všechno pěkně ladí tak, že si snadno i po létech vybavím jednotlivé stránky a knihu, ve které se nachází.

Často se chlubím tím, že není na trhu moc odborných fotografických knih, které bych neměl u psacího stolu po ruce. Přiznávám, řadu z nich jsem pouze prolistoval. K četbě se dostanu, až to s největší pravděpodobností už nebudu k ničemu, protože bude zastaralý buď obsah, nebo já – asi nejspíše obojí. Přesto utracené tisíce nepovažuji za špatnou investici. Úplně stejné to mám s odbornými časopisy. Léta je kupuji, poctivě archivuji a posléze z nedostatku místa odvážím na chalupu.

Někdo se mi může vysmívat, že je zbytečné si kupovat knihy nebo časopisy, protože se dnes dá vše dohledat na internetu. A bude mít pravdu. Najdete na něm v podstatě vše od výroby domácí výbušniny po maturitní otázky na příští rok. Jeho sloní paměť je galaktická - na což ovšem ke své škodě mnoho uživatelů zapomíná - a přitom se vejde do telefonu. Prostě má vše, co mi chybí a čeho se mi nedostává.

Internet je ale také plný balastu a oddělit zrno od plev je pro laika někdy velice složité. Píše a radí tam kde kdo, sotva absolvuje nějaký workshop nebo v lepším případě rekvalifikační kurz. Jako staromilec si vážím autorit a k podobným autorům vzhlížím s nedůvěrou. Tou je pro mne v časopise šéfredaktor a jím řízený tým odborníků. Jsou pro mne zárukou, že to co čtu, není ztrátou času.

Jsem staromilec a nestydím se za to! Mám prostě rád přehled, pořádek a systém. Navzdory jmenovaným přednostem je pro mne četba na internetu stejným zážitkem jako pokrm z fastfoodu. Rychlá obsluha, která chuťovým pohárkům gurmána žádné velké potěšení nepřinese. I když objevím na internetu zajímavý článek, test nebo tutoriál, podruhé ho už stěží dohledám. Ani uložený v počítači ho s pomocí lupičky mezi tisíci dokumenty nemohu nalézt. To je ale pro staromilce typické a určitě existují lidé, kteří jsou IN a ve svých složkách se orientuji lépe než já.

A tak navzdory tomu, že tištěná média se na úkor těch online potýkají s poklesem nákladů, zůstanu věrný knihám a časopisům. Hodnotu dvou nebo tři káviček pro mne i nadále mají…